Ne. To musí být nějaký omyl. Usmívající se milý člověk, který sedí za stolem naproti mně, přece nemůže být ten samý David Lynch, který napsal a režíroval film "Eraserhead" (Mazací hlava) a "The Elephant Man" (Sloní muž). V žádném případě. Onen Lynch podobný Henrymu z "Mazací hlavy" - menší, tmavý, shrbený, nervózní, vyděšený a neupřímný. Tento Lynch je ale něco úplně jiného. Docela vysoký, okolo šesti stop (asi 183 cm, pozn. překl.), se světlou pletí, světle hnědými vlasy a kolem něhož vyzařuje bezelstná upřímnost.

David se narodil roku 1946 ve městě Missoula, státu Montana a trávil prvních 18 let v pěti menších amerických městech. Navštěvoval uměleckou školu ve Washingtonu D.C., Bostonu a Philadelphii, studoval malířství a začal pracovat na krátkých filmech, a to na Pennsylvania Academy of the Fine Arts. Jeho třetí, 34 minutový animovaný film nazvaný "The Grandmother" (Babička), mu vyhrál i cenu. A připravil mu cestu na Amarican Film Institut s dílem "Eraserhead", inspirovaným jeho pobytem v nepříjemně vyhlížející Philadelphii, ale natočeným v Los Angeles. Trvalo šest let než film zrealizoval, Eraserhead je také hlavním nezávislým undergroundovým filmem sedmdesátých let.

Během dvou let Lynch dostal příležitost režírovat studiem financovaný film. "The Elephant Man", podivuhodná studie lidského utrpení. Získal Lynchovy dvě nominace na Cenu Akademie - za nejlepší režii a nejlepší scénář. Nyní v Universal Studiu pracuje na čtvrtém konceptu scénáře pro produkci Dina De Laurentise, filmu "Duna". Tento film by měl zároveň režírovat (před ním to byli Alexandro Jodorowsky a Ridley Scott). On sám tento projekt vidí optimisticky a je z něho nadšen.

Sešel jsem se s ním v jeho kanceláři v Universal Studiu. Nalevo ode mě bylo postaveno pět hadrových loutek ("moji chlapci", jim říká a zmínil jejich jména během představování). Na zdích jsou po různu připevněny různé dekorace z červeného papíru a na zdi naproti procovnimu stolu jsou zavěšeny provázky, které splývají až k zemi. Z těchto a jiných dekorací vyznívalo něco zvláštního, co bylo znát i z jeho vyjadřování. Nemám ponětí co si o tom všem myslet.

Lou Stathis.

LOU STATHIS: Soudě dle filmu "Eraserhead", musel jste mít zřejmě neklidné dětství.

DAVID LYNCH: Ne, měl jsem velmi šťastné dětství. Události, které jsou ve filmu vyobrazeny, přišly odněkud co je ukryté; není to něco konkrétního.

Takže v něm není nic z vašeho života?

Jestli je v něm něco z mého života, nevím o tom. Pochází to odněkud, co je skryto hluboko uvnitř, co může vyplout na povrch pouze na základě myšlenky. Přesně odkud, to nevím. Mé dětství znamenalo: bílý plot, modrá obloha, červené květiny a třešňové stromy, ze kterých vytékala pryskyřice. Vše co jsem viděl bylo velmi šťastné. Šťastný byl v té době i můj život. Když jsem však poprvé uviděl New York a Philadelphii, vše na mě neskutečně zapůsobilo, jelikož rozpor mezi tím vším byl obrovský. Něco to ve mně zanechalo a skutečně jsem to i cítil - určitý "strach" či obavy byly opravdu velmi silné. Vše bylo najednou tak jiné, bylo to jako ocitnout se v jiném světě.

Ve filmu "Eraserhead" je také mnoho sexuálních narážek; strachu ze sexu. Např. věci podobné spermiím, které jsou vzápětí rozšlapány, matka Mary, která zpovídá Henryho jestli měl s její dcerou pohlavní styk a nakonec se na něj sama začne "sápat"...

Ano, je to strach z rozmnožování jako takového, strach z odpovědnosti - Mel Brooks mi jednou pověděl, že právě tak na něj film zapůsobil.

Tedy obavy z dospělosti.

Ano, s tím můžu souhlasit. Nikdy jsem se tím ale takto důkladně nezabýval - raději se řídím svými pocity a náladou - instinktem.

Myslíte tedy, že pobyt na místě jako je Philadelphie, když jste nastupoval na vysokou školu, oženil se atd. - že tyto události stvořily "Eraserhead" takovým jaký je, "filmem Philadelphie"?

Jistě. Vše co je okolo, vás ovlivňuje, a jak to vše budete interpretovat, záleží zase pouze na vás. Je to jako určitý druh filtru. Ten zachycuje mnoho věcí a událostí ve vaší hlavě. To je důvod, proč stejné věci jsou chápány různými lidmi ve výsledku odlišně.

Co děláte pro to, abyste dostával tyto impulsy?

Nejprve je původní myšlenka, něco jako magnet, ten svým způsobem přitahuje a vytváří další nápady - je to podobné jako malý solární systém. Myšlenky se pohybují okolo slunce, které je tím původním nápadem a hodně brzy se z toho stane systém. A možná něco bude přitahováno, ale nebude to opravdu součástí toho systému, tak se to nechá zase odplout pryč. A to je důvod, proč "Eraserhead" je otevřeným a v určitém smyslu poctivým snímkem, dokonce i když není "normální" nebo jednoznačně vysvětlitelný, běží podle svých pravidel, kterých se drží. Můžete v něm cítit autenticitu a logiku. To ale vyžaduje soustředění, musíte strávit mnoho času přemýšlením o těchto myšlenkách, chytat je, protože jsou skryty hodně hluboko a nemůžete je vidět. Plují pryč - musíte se za nimi vydávat do velkých hloubek a sbírat je, a když se vám to konečně povede, musíte je sledovat velmi pozorně, protože způsob jakým je vidíte, se potom může vytratit. Musíte mít jistotu, že způsob jakým jste je spatřil je opravdu ten původní - to je síla myšlenek. Vím, že je dobré ovládat své myšlení, ale nemyslím si, že je příliš dobré je moc zkoumat zatím co sníte, protože někdy přílišné přemýšlení o věcech škodí. Někdy, když se poté podíváte zpět na svou práci, zdá se skoro až magická - je tam mnoho síly a věcí které do sebe přesně zapadají, ale nebylo v nich žádné přílišné uvažování.

Psal jste scénář k filmu "Eraserhead"?

Ano, měl 21 stránek. Nebyl to ale klasický scénář, bylo to spíše schéma různých věcí, které měly za úkol připomenout mi jisté myšlenky. Mnoho událostí ve filmu jako je "Eraserhead" se nedá napsat na papír, a když se o to pokusíte, nakonec z toho vyjde naprosto jiný film.

Jak jste postupoval při sestavování filmu?

Hledal jsem lidi, se kterými bych na něm mohl pracovat. Začali jsme stavět scény, shánět vybavení a oblečení pro Henryho.

Byla při natáčení nějaká impovizace?

Ne, ne že bych ji neměl rád, ale byl to spíš takový druh činnosti, kdy přesně nevíte co chcete a "chodíte okolo", dokud se vám něco nezalíbí.

Tedy bez přílišné volnosti?

Ano, tento způsob nemám moc rád - protože potom může jedna scéna ovlivnit vše co přijde po ní. Nikdy byste pak nevěděl kam bude film směřovat, když byste to dopustil. Jediná věc, která byla přidána, je "Lady in the Radiator" - tato postava tam původně nebyla.

Odkud se vzala?

Nevím, ale ona je světlo v Henryho životě. Natočily jsme radiátor a když jsem dostal tenhle nápad, vrátil jsem se zpět... a bylo to tam - málá díra, přímo idální pro ní kde by mohla žít. Tento nápad přišel zcela spontáně a přesně do toho všeho zapadnul.

Přemýšlíte spíše vizuálně či verbálně?

Spíše vizuálně. Je pro mě těžké napsat scénář - napsal jsem jich několik, ale nejsem spisovatel. Je škoda, že musíme tolik věcí zapisovat - film znamená mnohem více než jen slova. Je to zvuk, obraz a různé scény. Přeju si, aby zde byly také jiné způsoby záznamu filmů, něco lepšího než obrazový těsnopis.

Myslíte, že teď, když pracujete ve studiu, můžete stále dělat filmy, které vás uspokojí?

Samozřejmě. V budoucnu bych se rád věnoval filmům abstraktním, protože stále dostávám podobné nápady na toto téma. Ale teď si je budu nechat na pozdějc a počkat, až přijde ten pravý čas. Dokonce i ve filmu "Elephant Man" bylo mnoho abstraktních věcí, které dokázaly navodit jisté pocity a nálady. A teď, v Duně, je opět mnoho neuvěřitelných věcí, které se chystám použít.

Není to někdy problém, uplatnit podobné nápady?

Ne. Řekl bych, že existuje způsob jak udělat komerční snímek, jenž má v sobě sílu a všechny "ingredience", které se mi líbí. Samozřejmě není to snadné, ale Duna má všechny tyto věci. Jsou ale i jistá omezení, protože tohle je ohromně nákladný film. Ale nikdo mě nijak neomezuje v mých nápadech, akorát s výjimkou peněz.

Co vás fascinuje na strojích?

Miluju továrny, průmysl, železnice, vše průmyslové. Tento svět existuje bohužel jen v našich myslích - když se tam chceme vydat, může to být neuvěřitelné. Rád tento svět navštěvuju.

"Eraserhead" i "Elephant Man" nám ukazují strach ze strojů - je to zlovolné a děsivé. Teď, když o tom mluvíte, tak říkáte, že se vám to líbí.

Vite, mám rád podnik Bob's Big Boy - neznáte ho zřejmě, že ne?

Obávám se, že ho v New Yorku nemáme.

Bob's je kavárna a je velmi čistá. Je to taková obyčejná restaurace, mají tam dobré jídlo, čokoládové koktejly - také obyčejné, jako jinde. To je co mám rád, kam rád chodím. Ale v mé mysli, jdu raději do světa, kde jsou jen továrny. Takový svět by byl ve skutečnosti hodně děsivý, takže se tam můžeme podívat jen prostřednictvím filmů. Ve svém skutečném životě mám rád čistá místa, kde je hodně světla, ale když se posadím a začnu přemýšlet, vydám se do Philadelphie. Je to jen jako nahlížení, když se začnete cítit špatně, tak můžete odejít. Cítíte se pak pohodlně a šťastně, takže můžete myslet na jiné věci a koncentrovat se na myšlenky. Když se totiž cítíte mizerně, nemůžete tvořit.

přeložil Marek